Houpacího Osla na webu čtu prakticky denně. Vždycky mě překvapí něčím, co bych možná pořád ještě od autorů nečekal. Stejně tak oceňuji přímočarost, vtip a ironii přispěvatelů na facebookové stránce. Takže když vyšlo najevo, že Houpací Osel chystá papírové vydání, byl jsem nadšený. Nemohl jsem se časopisu dočkat. Po jeho vydání a přečtení jsem byl pořád nadšený, ale bohužel ne uspokojený.
Zhruba 30 stran textů jsem přečetl jednou, dvakrát, třikrát… A pořád jsem neměl dost. Říkal jsem si, proč to sakra čtu tolikrát. A pak mi to došlo. Houpací Osel v časopisové podobě je prostě až příliš krátký. Do prkýnka lidi, já chci něco víc, chci číst dál a dál, nechci se zastavit u toho, jak Boris Cvek mluví o Houpacím Oslovi a vrátit se zase na začátek k článku Jakuba Mikela o Generaci fň. Chci tam dvakrát více rozhovorů, dvakrát více polemik i dvakrát více zamýšlení.
Přesto však oceňuji články všech, kteří se na stránkách HO objevili, všechny jsou něčím zajímavé a nové, vtipné nebo k zamyšlení. Pozastavuji se nad tím, že něco tak kvalitního a dobrého dokáží vytvořit studenti. Díky jim za to, že je něco takového napadlo!
Vedle obsahu samotného se mi hodně líbí i grafické zpracování celého časopisu, ať už jeho černo-červeno-bílá varianta na přebalu nebo odstíny šedé uvnitř časopisu.
Já doufám, že se snad v době příští dočkáme dalšího, tentokrát však o poznání delšího čísla, aby všichni, kdo jsou jako já, měli po nocích co číst.
Podle textu na webu je Houpací Osel hravý publicistický web. Skromně se staví po boku nejdůvěryhodnějších světových médií, leč neuzurpuje si výhradní postavení. Nabízí originální obsah, komentuje politické, kulturní a společenské dění a lajfstajl. Východiskem je nezištná erudice, neokázalý glanc a krajní bezprostřednost projevu.
To je ale PR… Jak moc money ti dali?